Diagnostikování RS
Na rozdíl od řady jiných nemocí, neexistuje pro RS jednoduché vyšetření, které by nemoc jednoznačně potvrdilo či vyvrátilo a žádné z řady vyšetření, které lékařům pomáhají RS diagnostikovat, není samo o sobě stoprocentně přesvědčivé.
To znamená, že lékař nakonec RS diagnostikuje na základě sledování pacientových symptomů a vyloučení jiných onemocnění. Jedná se tedy o tzv. „klinickou diagnózu“.
Úskalí diagnózy
U deseti až patnácti procent pacientů není bohužel možné stanovit konečnou diagnózu ani po absolvování všech dostupných vyšetření. Lze ale vyloučit jiné závažné příčiny, které by mohly mít symptomy podobné RS. Konečnou diagnózu pak lze ve většině případů stanovit po určité době na základě pravidelných vyšetření a sledování změn ve stavu pacienta.
Nová diagnostická kritéria
Mezinárodní lékařský a vědecký výbor MSIF sestavil pro RS nová diagnostická kritéria, která mají zdravotníkům pomoci rozlišovat mezi RS a jinými nemocemi s podobnými příznaky. Nová kritéria rovněž zahrnují výsledky magnetické rezonance a umožňují RS diagnostikovat i u pacientů po první atace nemoci. Za pomoci těchto kritérií může být pacient klasifikován jako nemocný RS, s možnou RS, či bez RS.
Klinická diagnóza
Na začátku se RS může projevovat opakováním nejasných příznaků, které se po dlouhou dobu mohou objevovat ojediněle a často mohou být přičítány jiným zdravotním obtížím. Neviditelné nebo subjektivní příznaky se lékařům a zdravotníkům mnohdy těžko vysvětlují a nezřídka se bohužel stane, že se pacient s RS v úplných počátcích své nemoci setká s nepochopením.
I když pacient vykazuje „typické“ příznaky RS, dříve než může lékař nebo neurolog stanovit klinicky „jistou“ RS, musejí tyto symptomy odpovídat odsouhlaseným kritériím. Tato kritéria jsou následující: „Jsou postižena dvě různá místa centrálního nervového systému a toto postižení způsobilo nejméně dvě samostatné ataky s odstupem minimálně jednoho měsíce; pacient je ve věkovém rozmezí typickém pro začátek RS.“ I přesto, že je možné stanovit diagnózu „jisté“ RS už při první návštěvě u neurologa, často se také stává, že diagnóza není jednoznačná a pacient je poslán na další vyšetření.
To znamená, že lékař nakonec RS diagnostikuje na základě sledování pacientových symptomů a vyloučení jiných onemocnění. Jedná se tedy o tzv. „klinickou diagnózu“.
Úskalí diagnózy
U deseti až patnácti procent pacientů není bohužel možné stanovit konečnou diagnózu ani po absolvování všech dostupných vyšetření. Lze ale vyloučit jiné závažné příčiny, které by mohly mít symptomy podobné RS. Konečnou diagnózu pak lze ve většině případů stanovit po určité době na základě pravidelných vyšetření a sledování změn ve stavu pacienta.
Nová diagnostická kritéria
Mezinárodní lékařský a vědecký výbor MSIF sestavil pro RS nová diagnostická kritéria, která mají zdravotníkům pomoci rozlišovat mezi RS a jinými nemocemi s podobnými příznaky. Nová kritéria rovněž zahrnují výsledky magnetické rezonance a umožňují RS diagnostikovat i u pacientů po první atace nemoci. Za pomoci těchto kritérií může být pacient klasifikován jako nemocný RS, s možnou RS, či bez RS.
Klinická diagnóza
Na začátku se RS může projevovat opakováním nejasných příznaků, které se po dlouhou dobu mohou objevovat ojediněle a často mohou být přičítány jiným zdravotním obtížím. Neviditelné nebo subjektivní příznaky se lékařům a zdravotníkům mnohdy těžko vysvětlují a nezřídka se bohužel stane, že se pacient s RS v úplných počátcích své nemoci setká s nepochopením.
I když pacient vykazuje „typické“ příznaky RS, dříve než může lékař nebo neurolog stanovit klinicky „jistou“ RS, musejí tyto symptomy odpovídat odsouhlaseným kritériím. Tato kritéria jsou následující: „Jsou postižena dvě různá místa centrálního nervového systému a toto postižení způsobilo nejméně dvě samostatné ataky s odstupem minimálně jednoho měsíce; pacient je ve věkovém rozmezí typickém pro začátek RS.“ I přesto, že je možné stanovit diagnózu „jisté“ RS už při první návštěvě u neurologa, často se také stává, že diagnóza není jednoznačná a pacient je poslán na další vyšetření.
