Diagnostická vyšetření
Zde je stručný průvodce nejčastěji prováděnými vyšetřeními, jejich průběhem a výpovědní hodnotou. Je možné, že pro stanovení klinické diagnózy budete muset absolvovat všechna tato vyšetření.
Anamnéza
Lékař se vás bude ptát na vaši detailní anamnézu, včetně příznaků a projevů nemoci v minulosti, a na váš současný zdravotní stav.
I když příznaky, se kterými jste se setkávali, třeba i dlouhodobě, mohou ukazovat na RS, k potvrzení diagnózy jsou nutná další vyšetření a celková lékařská prohlídka.
Neurologické vyšetření
Při neurologickém vyšetření se sleduje správná funkce nervového systému. Neurolog vyšetřuje možné abnormality v nervových drahách, které předávají zprávy z mozku do ostatních častí těla. Dále se zkoumají změny v pohybech očí, koordinace končetin, slabost, rovnováha, cit, řeč a reflexy.
Toto vyšetření může odhalit příznaky, které ukazují na RS, ale nemůže sloužit ke zjištění příčiny těchto obtíží. Je nutné vyloučit jiná onemocnění se stejnými symptomy jako RS.
Vyšetření zrakových, sluchových a somatosenzorických evokovaných potenciálů
I když jejich název zní komplikovaně, smysl těchto vyšetření je prostý. Používají se k měření rychlosti, jakou se zprávy z mozku šíří pomocí nervů.
Rychlost šíření zpráv v nervovém systému se měří za pomoci elektrod, které jsou umístěny na hlavě pacienta. Elektrody zaznamenávají mozkové impulsy, které vznikají v reakci na zrakové a sluchové nebo senzorické podněty. Nejužitečnější z těchto tří testů jsou zrakové evokované potenciály a to i přesto, že jsou dnes díky rozšíření vyšetření pomocí magnetické rezonance stále méně často zapotřebí. Tato vyšetření jsou neinvazivní, bezbolestná a provádí se ambulantně.
Čas, který nervy potřebují k tomu, aby předaly zprávy z mozku, ukazuje na stav nervového systému a pomáhá zjistit, zda nedošlo k demyelinizaci.
Magnetická rezonance (MRI)
Magnetická rezonance je moderní diagnostická metoda, pomocí které lze získat detailní snímky jednotlivých částí mozku a míchy a najít tak možné oblasti sklerózy (lézí nebo plaků).
Při vyšetření magnetickou rezonancí leží pacient nehybně na vyšetřovacím stole, který s ním zajede do tunelu. Tunel je součástí přístroje, který má v sobě zabudovaný magnet. Zdravotník provádějící vyšetření sedí v oddělené místnosti a sleduje zařízení, na kterém se zobrazují snímky. Zároveň může přes velké okno sledovat pacienta.
Vyšetření magnetickou rezonancí je bezbolestné, ale pro řadu pacientů představuje velmi nezvyklý zážitek. Vyšetřovací přístroj je hlučný a úzký prostor tunelu může vyvolat pocit klaustrofobie. Pacientův neklid je možné snížit podáním slabých sedativ. Někdy je pacientovi nitrožilně podána injekce kontrastní látky obsahující gadolinium, která může odhalit nové oblasti zánětu a pomoci při stanovení diagnózy.
Zdravotník provádějící vyšetření většinou není schopen poskytnout pacientovi informace o výsledcích vyšetření. Snímky jsou zasílány k rozboru vašemu ošetřujícímu lékaři.
I když se jedná o jediné vyšetření umožňující zobrazení lézí RS, nemůže být považováno za jednoznačně přesvědčivé. Může se stát, že zejména v raných stádiích nemoci snímací zařízení všechny léze nezachytí nebo že změny v nervovém systému byly způsobeny jiným onemocněním.
MRI zobrazuje velikost, počet a rozložení lézí a spolu s podpůrnými daty získanými z anamnézy a neurologického vyšetření je významným ukazatelem pro stanovení diagnózy RS. Pozitivní výsledek vyšetření MRI se vyskytuje u více než 95 procent pacientů s jednoznačnou klinickou diagnózou. MRI je rovněž velmi užitečným nástrojem při klinických studiích, kde díky své schopnosti ukázat změny v aktivitě nemoci slouží k měření účinnosti nové léčby.
Lumbální punkce
Mozkomíšní mok (tekutinu obklopující mozek a míchu) lze analyzovat různými způsoby, avšak při podezření na RS se obvykle zkoumají vzorky proteinů.
Mozkomíšní mok se odebírá z míchy pomocí injekční jehly aplikované do dolní části zad. Pro znecitlivění oblasti vpichu se pacientům podává lokální anestezie a zákrok je tak sice nepříjemný, ale bezbolestný.
Po vyšetření je nutné, aby pacient zůstal několik hodin ležet. K vedlejším účinkům vyšetření patří bolesti hlavy způsobené dehydratací. Pro zmírnění bolestí je nutné po vyšetření pít hodně tekutin a umožnit tak tělu ztracený mozkomíšní mok rychle nahradit. U některých pacientů vyžaduje toto vyšetření hospitalizaci do druhého dne a následně krátkou dobu na zotavení.
U většiny pacientů s RS (90 %) vytvářejí proteiny mozkomíšního moku po svém rozdělení v elektrickém poli charakteristický obraz. Tento postup tak může potvrdit diagnózu RS. Nicméně, mozkomíšní proteiny u pacientů, u kterých nemoc propukla teprve nedávno či kteří mají mírnou formu nemoci, stejný obraz vždy nevykazují a nemusí se tak jednat o přesvědčivý důkaz RS. Vyšetření se často používá při nejasných výsledcích magnetické rezonance.
Anamnéza
Lékař se vás bude ptát na vaši detailní anamnézu, včetně příznaků a projevů nemoci v minulosti, a na váš současný zdravotní stav.
I když příznaky, se kterými jste se setkávali, třeba i dlouhodobě, mohou ukazovat na RS, k potvrzení diagnózy jsou nutná další vyšetření a celková lékařská prohlídka.
Neurologické vyšetření
Při neurologickém vyšetření se sleduje správná funkce nervového systému. Neurolog vyšetřuje možné abnormality v nervových drahách, které předávají zprávy z mozku do ostatních častí těla. Dále se zkoumají změny v pohybech očí, koordinace končetin, slabost, rovnováha, cit, řeč a reflexy.
Toto vyšetření může odhalit příznaky, které ukazují na RS, ale nemůže sloužit ke zjištění příčiny těchto obtíží. Je nutné vyloučit jiná onemocnění se stejnými symptomy jako RS.
Vyšetření zrakových, sluchových a somatosenzorických evokovaných potenciálů
I když jejich název zní komplikovaně, smysl těchto vyšetření je prostý. Používají se k měření rychlosti, jakou se zprávy z mozku šíří pomocí nervů.
Rychlost šíření zpráv v nervovém systému se měří za pomoci elektrod, které jsou umístěny na hlavě pacienta. Elektrody zaznamenávají mozkové impulsy, které vznikají v reakci na zrakové a sluchové nebo senzorické podněty. Nejužitečnější z těchto tří testů jsou zrakové evokované potenciály a to i přesto, že jsou dnes díky rozšíření vyšetření pomocí magnetické rezonance stále méně často zapotřebí. Tato vyšetření jsou neinvazivní, bezbolestná a provádí se ambulantně.
Čas, který nervy potřebují k tomu, aby předaly zprávy z mozku, ukazuje na stav nervového systému a pomáhá zjistit, zda nedošlo k demyelinizaci.
Magnetická rezonance (MRI)
Magnetická rezonance je moderní diagnostická metoda, pomocí které lze získat detailní snímky jednotlivých částí mozku a míchy a najít tak možné oblasti sklerózy (lézí nebo plaků).
Při vyšetření magnetickou rezonancí leží pacient nehybně na vyšetřovacím stole, který s ním zajede do tunelu. Tunel je součástí přístroje, který má v sobě zabudovaný magnet. Zdravotník provádějící vyšetření sedí v oddělené místnosti a sleduje zařízení, na kterém se zobrazují snímky. Zároveň může přes velké okno sledovat pacienta.
Vyšetření magnetickou rezonancí je bezbolestné, ale pro řadu pacientů představuje velmi nezvyklý zážitek. Vyšetřovací přístroj je hlučný a úzký prostor tunelu může vyvolat pocit klaustrofobie. Pacientův neklid je možné snížit podáním slabých sedativ. Někdy je pacientovi nitrožilně podána injekce kontrastní látky obsahující gadolinium, která může odhalit nové oblasti zánětu a pomoci při stanovení diagnózy.
Zdravotník provádějící vyšetření většinou není schopen poskytnout pacientovi informace o výsledcích vyšetření. Snímky jsou zasílány k rozboru vašemu ošetřujícímu lékaři.
I když se jedná o jediné vyšetření umožňující zobrazení lézí RS, nemůže být považováno za jednoznačně přesvědčivé. Může se stát, že zejména v raných stádiích nemoci snímací zařízení všechny léze nezachytí nebo že změny v nervovém systému byly způsobeny jiným onemocněním.
MRI zobrazuje velikost, počet a rozložení lézí a spolu s podpůrnými daty získanými z anamnézy a neurologického vyšetření je významným ukazatelem pro stanovení diagnózy RS. Pozitivní výsledek vyšetření MRI se vyskytuje u více než 95 procent pacientů s jednoznačnou klinickou diagnózou. MRI je rovněž velmi užitečným nástrojem při klinických studiích, kde díky své schopnosti ukázat změny v aktivitě nemoci slouží k měření účinnosti nové léčby.
Lumbální punkce
Mozkomíšní mok (tekutinu obklopující mozek a míchu) lze analyzovat různými způsoby, avšak při podezření na RS se obvykle zkoumají vzorky proteinů.
Mozkomíšní mok se odebírá z míchy pomocí injekční jehly aplikované do dolní části zad. Pro znecitlivění oblasti vpichu se pacientům podává lokální anestezie a zákrok je tak sice nepříjemný, ale bezbolestný.
Po vyšetření je nutné, aby pacient zůstal několik hodin ležet. K vedlejším účinkům vyšetření patří bolesti hlavy způsobené dehydratací. Pro zmírnění bolestí je nutné po vyšetření pít hodně tekutin a umožnit tak tělu ztracený mozkomíšní mok rychle nahradit. U některých pacientů vyžaduje toto vyšetření hospitalizaci do druhého dne a následně krátkou dobu na zotavení.
U většiny pacientů s RS (90 %) vytvářejí proteiny mozkomíšního moku po svém rozdělení v elektrickém poli charakteristický obraz. Tento postup tak může potvrdit diagnózu RS. Nicméně, mozkomíšní proteiny u pacientů, u kterých nemoc propukla teprve nedávno či kteří mají mírnou formu nemoci, stejný obraz vždy nevykazují a nemusí se tak jednat o přesvědčivý důkaz RS. Vyšetření se často používá při nejasných výsledcích magnetické rezonance.
