Průběh RS
I když není možné přesně předpovědět, jaký průběh bude mít RS u konkrétního pacienta, prvních pět let může její vývoj naznačit, a to na základě dosavadního průběhu nemoci a jejího typu (tj. relabující-remitentní nebo progresivní). Míra postižení na konci pátého a desátého roku nemoci je považována za spolehlivého ukazatele toho, jak se bude nemoc v budoucnu vyvíjet.
Tento scénář má však řadu odchylek:
• vysoké procento pacientů s RS (přibližně 45 %) nemoc vážně nezasáhne a mohou tak vést normální život i pracovat.
• u významné skupiny pacientů (40 %) přechází RS po několika letech relabující-remitentní formy do formy progresivní.
Dalšími ukazateli dlouhodobého průběhu RS mohou být věk pacienta v době, kdy u něho nemoc propukla, a jeho pohlaví. Z některých výzkumů vyplývá, že mladší věk v počátcích onemocnění (méně než 16 let) znamená příznivější prognózu. Musíme ale vzít v úvahu, že RS u mladého člověka žijícího s nemocí 20 nebo 30 let může skončit značným postižením i přesto, že se postižení rozvíjí pomalu a pacient je v prvních deseti či patnácti letech nemoci postižen relativně lehce. Jiné výzkumy ukazují, že pozdější nástup nemoci (tj. v 55 letech věku a později) může, zejména u mužů, ukazovat na progresivní průběh choroby.
Pro nově diagnostikované pacienty by mělo být povzbuzující, že RS je možné léčit. Léky jako interferon-beta jsou určeny k léčbě pohyblivých pacientů s relabující-remitentní formou RS. Interferony-beta mohou zpomalit nárůst postižení a zároveň snížit závažnost a frekvenci atak nemoci. V současnosti není známo, zda interferon-beta působí i na primárně progresivní RS. Rozsah probíhajících výzkumů v oblasti RS dává určitou naději, že se v blízké budoucnosti najde léčba, která postupu nemoci zabrání (i přesto, že ji zcela nevyléčí).
Neměli bychom zapomínat na to, že řada pacientů s RS prožije svůj život se zvládnutelným postižením (např. únavou, kulháním, problémy s močovým měchýřem). Avšak nejméně u 15-ti procent pacientů se projeví vážné postižení (například úplné odkázání na invalidní vozík). Průměrná délka života u většiny pacientů s RS je podobná normálu.
Tento scénář má však řadu odchylek:
• vysoké procento pacientů s RS (přibližně 45 %) nemoc vážně nezasáhne a mohou tak vést normální život i pracovat.
• u významné skupiny pacientů (40 %) přechází RS po několika letech relabující-remitentní formy do formy progresivní.
Dalšími ukazateli dlouhodobého průběhu RS mohou být věk pacienta v době, kdy u něho nemoc propukla, a jeho pohlaví. Z některých výzkumů vyplývá, že mladší věk v počátcích onemocnění (méně než 16 let) znamená příznivější prognózu. Musíme ale vzít v úvahu, že RS u mladého člověka žijícího s nemocí 20 nebo 30 let může skončit značným postižením i přesto, že se postižení rozvíjí pomalu a pacient je v prvních deseti či patnácti letech nemoci postižen relativně lehce. Jiné výzkumy ukazují, že pozdější nástup nemoci (tj. v 55 letech věku a později) může, zejména u mužů, ukazovat na progresivní průběh choroby.
Pro nově diagnostikované pacienty by mělo být povzbuzující, že RS je možné léčit. Léky jako interferon-beta jsou určeny k léčbě pohyblivých pacientů s relabující-remitentní formou RS. Interferony-beta mohou zpomalit nárůst postižení a zároveň snížit závažnost a frekvenci atak nemoci. V současnosti není známo, zda interferon-beta působí i na primárně progresivní RS. Rozsah probíhajících výzkumů v oblasti RS dává určitou naději, že se v blízké budoucnosti najde léčba, která postupu nemoci zabrání (i přesto, že ji zcela nevyléčí).
Neměli bychom zapomínat na to, že řada pacientů s RS prožije svůj život se zvládnutelným postižením (např. únavou, kulháním, problémy s močovým měchýřem). Avšak nejméně u 15-ti procent pacientů se projeví vážné postižení (například úplné odkázání na invalidní vozík). Průměrná délka života u většiny pacientů s RS je podobná normálu.
